Československý rozhlas

Po únoru 1948 se Československý rozhlas stal jedním z hlavních nástrojů ideologické války. Vysílal na dvou celonárodních okruzích – Praha a Bratislava.

V roce 1952 začal Československý rozhlas rušit vysílání Svobodné Evropy. Od roku 1953 se pak o své postavení dělil s Československou televizí. Zoom gallery

Počátkem šedesátých let bylo spuštěno FM vysílání v tzv. východní normě v pásmu 60–80 MHz na okruhu Československo II. Vysíláním ve východní normě a tím i prodejem rádiových přijímačů umožňujících příjem pouze na této normě se režim mj. snažil komplikovat možnost příjmu zahraničního vysílání, což byla další dimenze cenzury v reálném socialismu.

Během invaze armád Varšavské smlouvy došlo k boji o rozhlas, který si vyžádal 20 obětí. Vojáci Sovětské armády budovu obsadili, pracovníkům rozhlasu se však s vysokým nasazením a vynalézavostí podařilo pokračovat ve vysílání z jiných objektů a také prostřednictvím rozhlasu po drátě, který okupační vojska ve většině míst nevyřadila z provozu.

V rámci normalizace, podobně jako v případě jiných sdělovacích prostředků včetně Československé televize, musely pro své politické názory i činnost během srpnové invaze z rozhlasu odejít stovky redaktorů a hlasatelů. V roce 1970 vznikl celonárodní okruh Hvězda. V roce 1972 vznikla stanice Československého rozhlasu Vltava pokrývající území České republiky.

Fotografie (od Libuše Kyndrové) vyobrazuje dramatické okamžiky, které se odehrály 21. srpna před budovou Československého rozhlasu.

Abeceda reálného socialismu > Ukázky z knihy > Československý rozhlas