Jan Palach (1948–1969)

Student FF UK, který se 16. ledna 1969 na protest proti potlačování svobody a ztrátě československé svrchovanosti po okupaci ČSSR armádami Varšavské smlouvy upálil v horní části Václavského náměstí.

screen_shot_2014-01-16_at_18.28.57.png

Foto: Miroslav Zajíc

Na následky zranění za 3 dny zemřel. Po jeho smrti následovala velká vlna spontánních demonstrací desítek tisíců lidí, kteří se scházeli odpoledne na Václavském náměstí v Praze, tzn. v místech, kde se Jan Palach upálil.

Demonstrace a vzpomínkové akce probíhaly také v mnoha jiných městech Československa – jednalo se o opravdu celonárodní záležitost. Po dalších několik dnů drželo několik desítek mladých lidí u sochy svatého Václava hladovku a mezi nimi i Jan Zajíc, který Jana Palacha za několik týdnů následoval. Palachovo jméno se stalo symbolem boje za politickou svobodu v Československu i v jiných zemích.

Pohřeb Jana Palacha byl rozsáhlou demonstrací (zúčastnilo se jej podle odhadů 200 tisíc lidí) veřejnosti proti okupaci. Smrt Jana Palacha zároveň ukazovala na bezvýchodnost situace v okupované republice.

Jan Palach měl být prvním ze skupiny mladých lidí, kteří se rozhodli na protest proti situaci v ČSSR po invazi upálit. Vyplývá to i z úryvku jeho posledního dopisu, který je uveden pod tímto textem. Propojení Palacha s dalšími lidmi, kteří se upálili po jeho smrti (Jan Zajíc, Evžen Plocek a další, jejichž jména však již zůstala širší veřejnosti utajena), nebylo potvrzeno. Stejnou smrt si zvolil také Polák Ryszard Siwiec, který nemohl unést hanbu za to, že se invaze do ČSSR zúčastnila i vojska polské armády.

Normalizační režim se snažil lidem zabránit v možnosti uctívat památku Jana Palacha u jeho hrobu. V rámci této snahy byly Palachovy ostatky tajně převezeny z Olšanských hřbitovů v Praze do jeho rodných Všetat. V průběhu normalizace se režimu podařilo Palachovo jméno z povědomí lidí téměř vymazat.

Ihned po smrti Jana Palacha bylo náměstí Krasnoarmějců v Praze 1 spontánně přejmenováno na „náměstí Jana Palacha“. Během několika měsíců se však normalizační režim vrátil k původnímu názvu náměstí. Řidiči tramvají ještě nějakou dobu hlásili „náměstí Jana Palacha“, než jim to StB pod pohrůžkou propuštění zakázala. Jméno Jana Palacha se na náměstí před filosofickou fakultou vrátilo opět, a tentokrát oficiálně, až 20. prosince 1989. V řadě zemí západní Evropy byly po Janu Palachovi pojmenovány ulice i náměstí hned po jeho smrti a tyto názvy přetrvaly dodnes.

 screen_shot_2014-01-17_at_08.59.15.png

Foto: Přemysl Hněvkovský

Na fotografiích jsou záběry z celonárodního smutku nad smrtí Jana Palacha, který se prolínal s beznadějí nad celkovou politickou situací. Jednalo se o jedny z nejsmutnějších chvil v historii národa.

 

Úryvek z posledního dopisu Jana Palacha

"Vzhledem k tomu, že se naše národy ocitly na okraji beznaděje, rozhodli jsme se vyjádřit svůj protest a probudit lid této země následujícím způsobem. Naše skupina se skládá z dobrovolníků, kteří jsou odhodláni se dát pro naši věc upálit. Já jsem měl tu čest vylosovat si jednotku a tak jsem získal právo napsat první dopisy a nastoupit coby první pochodeň."

 

Abeceda reálného socialismu > Ukázky z knihy > Jan Palach (1948–1969)