Lidové milice - LM

Ozbrojená pěst dělnické třídy budovaná Komunistickou stranou Československa již od konce války.

V červnu 1945 byly na ochranu výrobních podniků zřízeny ozbrojené závodní stráže, které podléhaly Ústřední radě odborů – ÚRO. V roce 1946 byly tyto stráže převedeny pod ministerstvo vnitra a 20. února 1948 byly rozhodnutím Gottwalda přeměněny na „pohotovostní oddíly“ připravené zasahovat i mimo své podniky a v zájmu KSČ. Následující den – 21. února – byly tyto oddíly přeměněny na Lidové (Dělnické) milice a 25. února jim ke zděšení veřejnosti i zahraničních médií bylo jen v Praze vydáno 6 000 pušek.

V průběhu vlastního únorového vítězství pracujícího lidu byly Lidové (Dělnické) milice velmi aktivní, sloužily k manifestaci síly a tím i k zastrašování všech „nepřátel socialismu“. Vrchním velitelem Lidových milicí byl předseda a později první/generální tajemník KSČ. Vlastně až do konce existence reálného socialismu se jednalo o neústavní, avšak silnou polovojenskou ozbrojenou organizaci, která velmi viditelně vystupovala všude tam, kde bylo třeba poskytnout ideologickou podporu, ukázat tvrdou pěst režimu a zastrašit nepřátele socialismu. Původní název Dělnické milice začal názvu Lidové milice ustupovat po jeho oficiálním zavedení v březnu 1948. Od roku 1949 byl pak název Lidové milice používán prakticky výlučně.

Nejtemnější částí historie Lidových milicí je jejich účast na potlačování demonstrací k prvnímu výročí invaze v srpnu 1969. Při těchto akcích zastřelili příslušníci LM nejméně tři z pěti mladých lidí, kteří přišli při demonstracích o život. Ani jedna z těchto vražd nebyla vyšetřena a nikdo za ně nebyl potrestán.

Členství v LM bylo, podobně jako v řadě jiných organizací, často dobrovolně povinné, dané stranickým příkazem. Velká část milicionářů však samozřejmě patřila mezi kované. Pomoc Lidových (Dělnických) milicí při zajišťování podpory lidu v únoru 1948 je zachycena na fotografii.

(foto: ČTK)