Ludvík Svoboda (1895-1979)

Profesionální voják, který během druhé světové války organizoval československé vojenské jednotky v Zoom gallery  SSSR a v jejich čele se vrátil přes Duklu do Československa.

Během válečného pobytu v SSSR se zřejmě stal tajně členem KSČ. Do strany vstoupil oficiálně až v říjnu 1948. Po válce byl ministrem obrany. Dnes je mu vyčítáno, že v této své funkci nehájil žádného z vojáků, kteří byli odsouzeni v rámci procesů k trestu smrti (např. Heliodora Píku), ani se nepostavil proti jejich dlouhodobému věznění a všechny návrhy rozsudků odsouhlasil. V roce 1952 byl sám krátce zatčen, ale na zásah sovětských důstojníků propuštěn z vězení a odsunut k práci v jednotném zemědělském družstvu. Odsud jej dostal až Chruščov při své návštěvě Československa.

V březnu 1968 byl zvolen prezidentem republiky a nahradil v této funkci Antonína Novotného. Jednalo se o jedinou volbu prezidenta v období reálného socialismu, kdy navrhovaný kandidát nebyl zvolen jednomyslně – šest poslanců se zdrželo hlasování.

V srpnu 1968 byl společně s Dubčekem ve skupině politiků, kteří v Moskvě jednali s Brežněvem a jeho lidmi o řešení situace po invazi a spolu s nimi podepsal moskevský protokol. V dubnu 1969 podpořil odstranění Dubčeka z funkce šéfa strany a volbu Husáka, a tak se z muže ledna stal plně normalizačním politikem. Svobodova popularita v období srpna 1968 je patrná z fotografie. V roce 1975 byl ve své funkci prezidenta nahrazen Husákem.

(foto: Miroslav Hucek)

Abeceda reálného socialismu > Ukázky z knihy > Ludvík Svoboda (1895-1979)