Nepřítel socialismu

Zoom galleryOficiálně i ve skutečnosti reálný socialismus měl a průběžně si vytvářel řadu nepřátel.

Vyplývalo to právě z principů, které uplatňoval – třídní přístup znamenal často necivilizované zacházení s velkou částí společnosti, kolektivizace znamenala likvidaci vlastnického vztahu k zemědělské půdě, diktatura proletariátu se projevovala likvidací prakticky všech osobních svobod celého národa, vedoucí úloha strany znamenala nekontrolovaný monopol na rozhodování pro úzkou skupinku osob, plánovitost představovala byrokratický chaos v hospodářství atd.

Režim existenci nepřátel i jejich činnost také zveličoval, aby bylo možné na ně svalovat viny za jeho vlastní přehmaty a nedostatky vzniklé v důsledku toho, že když se kácí les, létají třísky. V propagandistickém jazyce pak bylo nutné rozdrtit nepřítele.

Nepřátele socialismu režim rozděloval v zásadě na dvě kategorie – „vnější“ a „vnitřní“ nepřátele. Za vnitřní nepřátele byli označováni kapitalisté, živnostníci, kulaci a další režimu nepohodlné kategorie lidí, kteří dostávali podle potřeby například tato označení:

  • agent, agent kapitalismu, antikomunista, antimarxista, antisovětský živel, antikomunistické síly, antisocialista, antisocialistické síly
  • banda, bezcharakterní kreatura, buržuj
  • diverzant
  • fluktuant
  • hanebný sionista, hnusný zrádce, hnusná zrůda, hrstka odpadlíků, hrstka samozvanců
  • kapitalista, kapitalistický štváč, katan, keťas, klika
  • lokaj
  • nemakačenko, nepřítel lidu, nepřítel míru a socialismu, naverbovaný agent
  • odpadlík, odporný slovenský buržoazní nacionalista, odporný zrádce, oportunista, osnovatel
  • parazit, pán, podvraceč, politický zkrachovalec, pomahač, pravicový oportunista, pijavice, pravičák, protisocialistický živel, protispolečenské živly, prozápadní dobrodruh, přisluhovač, přisluhovač imperialismu, příslušník buržoazie, příživník, pučista
  • reakcionář, renegát, revanšista, revizionista, rozvraceč, rozvratník
  • sabotér, samozvanec, sebranka, spiklenec, Slánského banda, spekulant, spiklenci a záškodníci, škůdce, šmelinář, špicl, štváč
  • titovská banda, titovská sebranka, titovský velezrádce, vyvrhel, trockista, trockistický desperát
  • úchylkář
  • válečný štváč, vesnický boháč, vlastizrádce, vydřiduch, vykořisťovatel, vyvrhel, vyvrhel společnosti
  • zahaleč, zakuklenec, zaprodanec kapitalismu, zarytý nepřítel, zbohatlík, zločinec, zmije, zpátečník, zprofanovaný politik, zrádce, ztroskotanci a samozvanci, živel, žoldák, žoldák kapitalismu.

Konkrétní výraz použitý pro daného jednotlivce nebo skupinu osob byl ovlivněn charakterem jeho provinění, etapou „rozvoje socialismu“, mezinárodní a vnitropolitickou situací, momentálními potřebami režimu atd. Nejagresivnější a nejemotivnější výrazy pocházejí obvykle z úst státních soudců a státních prokurátorů i z agresivních kampaní sdělovacích prostředků proti lidem souzeným v politických procesech začátkem padesátých let.

Vnějším nepřítelem pak byli dle potřeby například:

  • Adenauer, CIA, imperialisté, jestřábi z Wall streetu, revanšisté, Svobodná Evropa, štvavé Zoom gallery vysílačky, Tito, USA, zahraniční kapitalisté, Západní Německo.

Samozřejmě ani jejich „nepřátelská činnost“ nemohla být označována neutrálními výrazy, a tak se objevovaly takové, které zřetelně ukazovaly, „na čí straně je pravda“, a využívaly plně možnosti, které jim poskytovala třídně chápaná socialistická demokracie, například:

  • být v žoldu, keťasit, kout pikle, kuklit se, kupčit, ničit, okrádat, podlézat, poklonkovat, rozdmychávat, sabotovat, škodit, verbovat, vykořisťovat, vtírat se, vraždit, zavlékat.

Pokud pisatel nebo řečník cítili ještě potřebu důraz svých slov zesílit, dělo se tak za použití například následujících přídavných jmen:

  • americký, buržoazní, cizácký, hanebný, hnusný, loupeživý, lživý, nenávistný, nestvůrný, ničemný, odporný, ohavný, pavědecký, podlý, pomlouvačný, prohnilý, protistátní, reakční, revizionistický, spiklenecký, totalitární, úhlavní, západní, zločinný, zlotřilý, zrádcovský, zrádný.

Nejagresivnější označení pro nepřátele socialismu i pro jejich činnost byla ve sdělovacích prostředcích, proslovech i vnitrostranických materiálech používána především v období po uchopení moci Komunistickou stranou Československa v únoru 1948 proti kapitalistům, opozičním politikům, živnostníkům a obchodníkům. V období kolektivizace proti samostatně hospodařícím zemědělcům, začátkem padesátých let proti různým „zrádcům“ strany v politických procesech, po invazi 1968 proti kontrarevolucionářům a reformním komunistům, od poloviny sedmdesátých let pak také proti disidentům a členům Charty 77.

(foto: Jiří Egert, Petr Matička)