Volby

První poválečné volby se konaly v květnu 1946. Na celostátní úrovni je vyhrála KSČ (spolu s KSS) se ziskem 37,9 % (v českých zemích 40,2 %).

To byly poslední, do určité míry svobodné volby až do listopadu 1989. Problémem těchto voleb byla skutečnost, že se jich směly zúčastnit jen „povolené“ strany sdružené v Národní frontě. Celkem asi 60 % voličů tak přišlo o možnost volit strany, které volili před válkou.

K výhře KSČ v rámci stran Národní fronty přispěly mj. tyto skutečnosti:

  • Československo patřilo do zóny osvobozované Sovětským svazem;
  • Rudá armáda a NKVD vytvářely na osvobozovaných územích probolševické struktury;
  • Košický vládní program byl silně ovlivněn požadavky KSČ, která jej pak veřejnosti prezentovala jako své vítězství;
  • prezident Beneš s KSČ i jejím předsedou Gottwaldem velmi aktivně spolupracoval;
  • sliby přidělování majetku po odsunutých Němcích potenciálním voličům KSČ;
  • politické strany Národní fronty přijaly omezující závazky k volební kampani, které ve svých důsledcích podpořily KSČ.

Z prvních poválečných voleb tedy následkem všech omezení, dohod a mocenských tlaků vzešla autoritářská vláda pod předsednictvím Klementa Gottwalda, která jen velmi zkresleně reprezentovala rozložení politických preferencí.

Zoom gallery

V období reálného socialismu po únoru 1948 byly „volby do zastupitelských orgánů“ již pouze dobrovolně povinnou demonstrací loajality k režimu. Volební lístky dávaly možnost volit výlučně kandidáty Národní fronty, z nichž přibližně dvě třetiny byli členové KSČ. Druhý volební den obcházeli členové volebních komisí lidi, kteří dosud nevolili, a přesvědčovali je o potřebě jít volit, protože režim potřeboval co nejvyšší volební účast k potvrzení „plné podpory lidu politice KSČ“. I když zákon povinnost volit nestanovil, neúčast se mohla promítnout do posudku.

Existovala teoretická možnost škrtnutí kandidátů, ale ta byla obvykle zkomplikována tím, že pro škrtnutí museli jít voliči za oddělenou plentu, což již samo o sobě bylo podezřelé, a škrtnutí muselo být provedeno předepsaným způsobem. Pokud škrtnutí nebylo předpisové (tzn. i v případě, že na něj někdo namaloval obscénní obrázek), považoval se hlasovací lístek za řádně podaný a podporující kandidáty na něm uvedené. Často, zejména v padesátých letech, byl ve volební komisi ve volební místnosti přítomen příslušník SNB nebo ČSLA, čímž bylo voličům dáno jasně na vědomí, jakou volbu ve skutečnosti mají.

Kandidáti Národní fronty ve volbách dostávali pravidelně 99,8–99,9 % hlasů. Strana a vláda výsledky prezentovala jako důkaz „široké podpory pracujících mas“, avšak ve skutečnosti jí takové volby nedávaly žádnou legitimitu. K volbám v roce 1986 se podle uveřejněných statistik dostavilo 99,39 % oprávněných voličů, z nichž 99,94 % volilo kandidáty Národní fronty.

(foto: Dana Kyndrová)